Jsem pevné skupenství vody, všichni mě znáte. Kromě zimních radovánek jako je klouzání a bruslení nabízím zážitek krásy. Zkuste se v zimním mrazu projít podél potoka a prohlédněte si mé sochařské umění. Rád soutěžím s vápencem v tvorbě krápníků, především stalaktitů. Moje dostaly svůj vlastní název rampouchy. Často visí dolů z okapů a střech, obzvlášť dobře se jim daří na horách. Řidiči automobilů mě moc rádi nemají, podkluzující pneumatiky je vyvádějí z klidu do obav z autonehody. Pokud jedou příliš rychle, ani si nestačí vytvořit obavu a už jsou mimo silnici v příkopu, snad i živí. Nejsem škodolibý, jen je potřeba se mnou v zimě počítat, prostě kloužu. Ani starší chodci nejsou zrovna nadšení ze setkání podrážek své obuvi se mnou. Často to končí pádem. Záleží na mrštnosti a rovnováze, ale ty často starším lidem chybí. Nade mnou je potřeba být opatrní. Jsou instituce, například Český hydrometeorologický ústav, které se snaží lidem situaci ulehčit a vydávají varování, v zimě například i před náledím. Na silnicích slouží jako varování patníky s modrými odrazkami, jsou na místech, kde se může tvořit moje kluzká námraza. A ještě k jedné věci se musím přiznat, mám na svědomí rozrušování skal. Pracujeme na tom společně s mrazem a vodou. Ona zateče do puklinky, přijde mráz, objevím se já a protože mám větší objem než stejné množství vody, svým zvětšeným objemem změním puklinku v puklinu. Když mráz odejde, možná i kus kamene odpadne. Geologové ten jev nazývají eroze. Děkuju za pozornost a těším se na viděnou.