Rád bych vám představil vodu jako VĚČNOU CESTOVATELKU. Je všudypřítomná a stále v pohybu. Kde začít? Začal bych v moři, kolébce života. Tam je vody nejvíc. Byla by tam nakonec všechna, ale máme tu SLUNCE. A to se rozhodně postará o to, aby tam všechna nezůstala. Tak dlouho vodu zahřívá, až se začne odpařovat. Při ODPAŘOVÁNÍ stoupá vzhůru v podobě páry. V tu chvíli je NEVIDITELNÁ.
Později KONDENZUJE tzn. mění skupenství na pevné LEDOVÉ KRYSTALKY nebo NEPATRNÉ VODNÍ KAPKY a zviditelňuje se v oblacích. Jsou různé druhy oblaků a z některých voda padá zpátky na zem v podobě srážek. SRÁŽKY mohou být dešťové nebo sněhové. Když voda dopadne zpátky na zem, třeba na pole nebo louku, začne se VSAKOVAT, ale když je půda příliš nasáklá nebo naopak příliš vyprahlá, velká část vody se nevsákne, ale teče po povrchu země níž a níž, až se ocitne v potoce nebo řece a putuje dál a dál, skrz rybníky, jezera a přehradní nádrže zpátky k moři. Tenhle ODTOK má na svědomí GRAVITACE. Část vody se z mokrého povrchu odpařuje zpátky do mraků. Další část vody je pohlcena rostlinami a prochází skrz jejich těla až se z nich znovu odpaří. Téhle části koloběhu říkáme TRANSPIRACE. Odpařování se netýká jen rostlin, odpařování je způsob, jakým se ochlazuje i člověk. Výsledkem je chladnější tělo pokryté potem, který je z více než 98% tvořený vodou.
Behind the scenes:
Macík zděšen zemětřesením
„Právě, když jsem se vypravil k moři, abych vás seznámil s koloběhem vody, byl jsem vystaven neblahému pohybu zemské kůry. Zemětřesení o síle tří mňauků na Richterově stupnici mě skutečně zaskočilo. Až se mi z toho leknutí zpotily tlapky.“
