PO DLOUHÉM ČEKÁNÍ VE TMĚ PRAMENÍM, PRUDCE A BEZ VÁHÁNÍ SE SYTÍM SVĚTLEM.

DO LESNÍHO TICHA SPOLEČNĚ S PTÁKY ZPÍVÁM SVOU KLIDNOU PÍSEŇ.

SLUNCE SE POTKÁVÁ S MÝMI VLNKAMI A PROTKÁVÁ SVÝM ZLATEM MĚLKÉ DNO JEZÍRKA.

SVLAŽUJI LISTY, DROBNÉ KULATÉ KAPKY SE STÉKAJÍ A TVOŘÍ VĚTŠÍ KULIČKY. GRAVITACE JE MĚNÍ NA HRUŠTIČKY ZRALÉ KE SPADNUTÍ.

SMÁČÍM POVRCH ZEMĚ. HLEMÝŽDI VÍTAJÍ MÉ KAPKY, VYLÉZAJÍ Z DOMKŮ A FRČÍ PO MOKRÝCH CESTÁCH.

SVOU MODŘÍ SE USMÍVÁM NA MODRÉ NEBE. LÍBÍ SE MI A JÁ JEMU.

VĚRNĚ ZRCADLÍM. S POMOCÍ SVĚTLA NA SVÉ HLADINĚ VYTVÁŘÍM OBRAZ SVÉHO OKOLÍ.

MIMINKA MÝCH KAPEK SE SETKÁVAJÍ V OBLACÍCH, HRAJÍ SI SPOLU A TVOŘÍ RŮZNÉ TVARY MRAKŮ, NECHÁVAJÍ SE UNÁŠET VĚTREM A NA PŘÍHODNÉM MÍSTĚ DOSPĚJÍ V POŘÁDNÉ A ODVÁŽNÉ KAPKY, KTERÉ LETÍ DOLŮ K ZEMI.

MLŽÍM. TAJEMNĚ HALÍM PŘÍRODU DO ZÁVOJE ZE SVÝCH NEJDROBNĚJŠÍCH KAPEK.

LETADLA SI MEZI MÝMI OBLAKY RÁDA HRAJÍ NA SCHOVKU.

BAVÍ MĚ HRÁT SI SE SVĚTLEM A STÍNEM.

RÁDA SE VLNÍM A VÍTR TO DOBŘE VÍ.

NA CESTÁCH NECHÁVÁM MALÁ ZRCÁTKA, DO KTERÝCH STROMY SHLÍŽEJÍ NA SVÉ OBRAZY.

PRO ROSTLINY JSOU MÉ KAPKY NEJKRÁSNĚJŠÍM ŠPERKEM.

OBČAS SE MI PODAŘÍ OPRAVDU VELKÉ KAPKY

BAVÍ MĚ OBALOVAT ŠÍPKOVÉ KEŘE DO JINOVATKY

SKÁLY BY BYLY VĚČNÉ NEBÝT MĚ, VĚTRU A ZMĚN TEPLOTY. DOBÝVÁM SE DO ŠTĚRBINEK, ROZPOUŠTÍM, ROZVOLŇUJI A DROBÍM.

V ZIMĚ PŘIKRÝVÁM CELOU KRAJINU DO BĚLOSTNÉHO ROUCHA, I NEVZHLEDNÁ ZÁKOUTÍ SE STÁVAJÍ OÁZOU KLIDU A DŮSTOJNOSTI.